Jak šli heřmánek, meduňka a máta do Afriky
ŤULI A ŤULI NA TOULKÁCH TANZANIÍ
Slunečný kontinent s vyprahlými savanami. Místo nazývané kolébka života, kde se dennodenně svádí boj na život a na smrt. Prašná, přes den horká a v noci zase chladná, ruch se tu střídá s pokojem dávných časů a láska se tu projevuje nekonečnými objetími. I to je africká Tanzanie, která teď už voní po slovenských bylinkách.
…PÁR ŘÁDKŮ O AFRICE
Napsat, že bylo snadné strávit dva týdny ve zcela odlehlé oblasti velkoměsta Dar es Salam v Tanzanii, by byla lež. Byl to zážitek na celý život se sladkou i hořkou příchutí. Jestliže se rozhodnete jít pomáhat jako dobrovolník do Afriky, asi nikdo vás nepřipraví na to, co skutečně přijde, dokud si to nevyzkoušíte na vlastní kůži. Nakonec jsme to však zvládli, a co víc, Afrika si vyzkoušela na vlastní kůži kousek Slovenska.
Upřímně, i my jsme si mysleli, že když už jdeme pomáhat do škol učit děti angličtinu, bude tu jakýs takýs turistický standard. Opak však byl pravdou. Místo sprchy dvoutýdenní polévání se vodou z vědra, pokoj s jednou postelí a polodostavěnou moskytiérou voněl nonstop po repelentu a ze zvyku koupit si kdykoliv cokoliv se stala jen matná vzpomínka. Přes to všechno však tyto řádky píšeme s nadšením.
Lidé tu žijí odlišně, než jsme zvyklí. Nemají tolik starostí, více se radují a usmívají, netrápí je „malichernosti“ vyspělého světa jako daně, důchody či různé pojišťovny, žijí naplno ze dne na den.
Většinu potravin si tu pěstují a shání co možná nejlevněji. I když by se to zpočátku mohlo zdát paradoxním, v Africe jsme nepoznali hlad. Ze surovin, které tu mají, jako je mouka, ryby, brambory či jiné druhy zeleniny a ovoce, vaří neuvěřitelně chutná jídla, která zasytí na několik hodin. Milují papriku a česnek, takže je očekávejte prakticky všude. Vyhnout se nedá ani banánům na všechny možné i nemožné způsoby, jelikož je jich tu víc než dost, a nejoblíbenější způsob jejich úpravy je smažení.
V Africe, v opravdu neturistických oblastech, kam se dostane jen málo nepůvodních obyvatel, platí jedno zásadní pravidlo: „Jídlo se nikdy nevyhazuje!“ Nad zlato je tu voda a vzdělání se bohužel nedostane každému. O to víc si však této šance váží, když ji děti dostanou.
ŤULI A ŤULI V AKCI
Tvrdá práce si zaslouží odměnu, ví to Evropa a ví to také Afrika. Ženy i muži tu musí tvrdě pracovat, aby dokázali zabezpečit a nakrmit rodiny často s 10 dětmi. Když však mají čas pro sebe, neřeknou „ne“ různým zkrášlovacím kúrám. Ženy si dávají na vzhledu záležet a jejich dominantou jsou vlasy. Součástí i těch nejodlehlejších vesniček jsou vlasové salony či dobré sousedské vztahy, kdy se místo na kávu chodí na zaplétání copánků. Africké ženy si dávají záležet i na tom, aby hezky voněly. Rády využívají kokosové mléko a podomácku vyrobené krémy z této suroviny, kterou všestranně využívají na tělo i vlasy. Ne vždy však mají čas na výrobu či možnost investovat do kosmetiky, a tak jsou vděční, když se v kufru dobrovolníků najde nějaký ten přípravek.
My jsme jich do Afriky vzali hned několik, abychom našimi bylinkami provoněli tanzánskou školu. Už při vybalování nedokázaly děti v klidu sedět a zvědavě se natahovaly, aby viděly, co ukrýváme za zády.
Po odhalení toho, co jsme přinesli, a krátkém vysvětlení, ani na chvíli neváhaly a s nadšením dětem vlastním se chtěly pustit do testování všeho na své čokoládové pokožce.
V tom však zakročil pedagogický dozor s velmi zarážející otázkou. Ne, nezjišťovala složení kvůli alergenům či jiné parametry, které jsme snad očekávali, ale s vážnou tváří se zeptala, zda se po použití změní barva pokožky na bílou.
Po přesvědčivém argumentování, že nic takového není možné, začalo skutečné objevování slovenského bylinkového bohatství. Děti tak velmi rychle vyměnily hodinu matematiky za mazání se.
Abychom však zachovali edukativní charakter, vysvětlování, co kdy a jak použít, jsme zvládli v angličtině, a co víc – s porozuměním dětí i paní učitelky.
Ani jí netrvalo dlouho a podlehla dětské zvědavosti. Zůstala očarovaná vůní pleťových krémů meduňky a heřmánku a balzám na rty bylinková zahrada si v nestřežené chvíli starostlivě uschovala na poličce.
Po otestování přišlo typické africké zjišťování, kolik toho máme, že prý by to ocenila i sestra, sousedka přes cestu i ta z levé strany. Slovenské bylinky tedy dostaly v Africe zelenou a přivítali je tu víc než s nadšením.
